(Koan = na logické úrovni neřešitelná hádanka, jež byla dávána zenovým mistrem žákovi, aby překonal omezení mysli.)
Mladý muž přišel k Dóšinovi a řekl: „Cestuji a učím se, ale nenacházím klidu. Co mám dělat?“
Dóšin odvětil: „Já ti nemohu pomoci.“ Muž se poklonil a odešel.
Později Dóšin poznamenal: „Příliš mluvím.“
(Zen-buddhistický koan)
Když stavím konstelaci v nějaké té firmě, která, celá zoufalá, „stagnuje na vysoké úrovni“ (jak se dnes říká krizi), ukazuje se jako recept poměrně hojně nicnedělání. Což vede k úžasným nedorozuměním a někdy až k panice, neboť pokud dnes něco neumíme, tak je to nedělat nic.
Hyperaktivní doba
Dnešní doba je ovšem nejen hyper-aktivní (není divu, že máme tak velký problém s příslušnou poruchou u dětí…), ale i hyper-racionální. Takže na můj návrh nedělat nic odpovídá poněkud nazlobeně vedení: „A to jako máme zastavit výrobu?!“
Díky bohu mám svůj poradenský honorář již vyplacený, takže mohu klidně odpovědět: „Ne, cokoliv zastavovat by bylo, jak jistě chápete, dělání. Vy prostě nedělejte nic, nepanikařte, nesvolávejte schůze, nikomu nepomáhejte a ani nepřivolávejte pomoc, nenabírejte ani nepropouštějte zaměstnance, prostě relaxujte. Zrcadlo také ‘nedělá’, že vás zrcadlí, když se do něj díváte.“
A pomyslím si, podobně jako výše uvedený zenový mistr, že moc mluvím.
Když se rozhlédneme kolem sebe, nejlépe očima nějakého ufóna, který zrovna na této modrozelené planetě přistál, pak rychle zjistíme, že dnešní člověk a především dnešní byznys potřebuje zen jako prase drbání. Zen ovšem není askeze a není to ani (jen) meditace. Zen je především o překonání duality já/svět, duality rozporů typu buď a nebo, vpravo či vlevo, zisk nebo ztráta, akce nebo reakce. A je samozřejmé, byť často zapomínané, že toto překonání duality NEZNAMENÁ ztratit se v mlze ezoterní neurčitosti. To by nás každý opravdový mistr hnal holí po zenové zahrádce!
Mnich se zeptal Gunina: „Co je cesta tvého učitele?“
Gunin řekl: „To nevím.“
Později se Gunin otázal svého učitele: „Co je tvoje cesta?“
Dóšin řekl: „To nevím.“
(Jiný zenový koan)
Od nepaměti používá východní zen-buddhismus tak zvané koany, tedy jakési logicky neřešitelné hádanky. Jakkoliv tyto krátké příběhy mohou na první pohled vypadat poměrně banálně (viz asi nejznámější koan „Jak zní tlesknutí jedné ruky?“), představují cestu, jak se právě za tuto dualitu dostat. Pokud se nám to, byt na pár vteřin, podaří, zažijeme neuvěřitelnou sílu klidu. Tato síla se ale nedá popsat, nedá se skrze náš školní, na informace zaměřený systémem naučit. Jakékoliv zapojení logické, rozumové, konceptuální činnosti našeho mozku nás opět uvrhne do „dělání“.
Když logika nepomáhá
Pokud potřebujeme logickou radu či pomoc, pokud se potřebujeme něco dozvědět, nalézt návod, může být kvalitní poradenství určitě ta správná cesta. Ale co když jako externí „host-poradce“ vidíte, že se firma nebo člověk nalézá tam, kde potřebuje spíš změnit paradigma celého bytí. Co když se ukáže, že úroveň, na které se dotyčný subjekt pohybuje, prostě nedovoluje jiné řešení, než neustálý pohyb v bludném kruhu? Co pak? Pak se zde možná otevře prostor pro konstelaci, která zřetelně ukáže – NIC*. Případně chvíle pro takový malý byznysový koan:
Při procházce řekl Gunin: „Vše je tak, jak má být!“
Na to mu dal Dóšin ránu holí přes hlavu.
Když se později o tom Gunin zmínil,
řekl Dóšin: „Ta hůl – byla v tvé hlavě nebo na tvé hlavě?“
Hezké dny.
*Samozřejmě existuje mnoho konstelací, které ukáží cestu dál, nerozpoznané souvislosti, případně skryté překážky. A konstelace, která ukáže potřebu NIC-nedělání – je také přeci něco. Alespoň na uklidnění zjitřených manažerských nervů.
—————–